Svatba ANO či NE?

12. července 2015
ilustrační foto: svatba / láska / love
 
    Tuto sobotu jsme byli na svatbě. Myslím, že ji mohu řadit mezi jednu z posledních svateb z mých nejbližších přátel. Nebudu psát o tom, co jsem tam zažil, s kým, jaké to bylo, atd. Jde spíše o můj pohled na sňatek samotný. Hodně lidí si klade myšlenku - především v dnešní době - zda to má smysl nebo ne? S odstupem času po 3 letech po svatbě - mám jednoznačný názor. Musím se přiznat k tomu, že jsem na svatbu měl velmi povrchní názor - udělal jsem si názor na něco, o čem jsem nic pořádně nevěděl a nechal se unést tím, co se šušká a povídá. Myslím si, že mnoho lidí má podobný názor a ještě než to celé zažije na vlastní kůži, nechá se ovlivnit ne úplně dobrým směrem. A to je důvod, proč Vám chci sdělit to, co jsem se uvědomil, především to, jak nyní sňatek vnímám.
 

Je to úplně jinak!

    Myslel jsem si, že se jedná pouze o formalitu. Říkal jsem, že je to jen "papír" a že prstýnek je jen "symbol". Ale upřímně, není. Změnil jsem názor, a nebylo to díky mojí nezkušenosti ani poprvé a ani naposled. 
 
    Nejedná se jen o často uváděnou výhodu, že za Vámi může žena/muž třeba do nemocnice, že má více práv, než když je jen přítelkyně/přítel. Jde o to, že Vás začne vnímat rodina toho druhého úplně jinak (obě rodiny). Myslím, že sňatek je velmi podceňován, protože tyto silnější vazby, které spojením vzniknou, a to nejen mezi ostatními příslušníky obou rodin, ale také mezi tím, kdo se nechá oddat, jsou velmi těžko popsatelné a především prokazatelné. Můžu ale z vlastní zkušenosti říct, že zcela jistě to vztah / vztahy všech okolo posílí a posune do jiných dimenzí (vyšších). Najednou se cítíte být více součástí té druhé rodiny a oni to cítí podobně. Samozřejmě, že každá rodina to vnímá trochu jinak, ale i když tam jsou různé nuance, myslím, že všeobecně je tomu právě tak. 
 

Dva jsou jeden

    Ta svatba byla v kostele, kde pan kněz řekl něco, s čím se naplno ztotožňuji. Mluvil k nevěste a ženichovi a řekl jim, že od nynějška již nejsou dva, ale pouze jeden. A to je další věc, kterou tímto spojením člověk skutečně pociťuje. Tomuto spojení, kdy vše je více společné, nelze důležitost odpírat.
 

Další etapa života + uvědomění si 

    Tatínek nevěsty měl velmi hezký upřímný proslov. Dlouho jsem neslyšel někoho tak hezky mluvit. Chytlo mě za srdce, když řekl, že dává svoji 2. dceru. Že před chvíli to byla malá holčička, kterou držel v náručí a nyní..... Nahrnuly se mu slzy do očí a to nás všechny úplně pohltilo. A proč o tom vlastně píši? Jde o to, že tímto otec předává svoji dceru muži, do kterého vkládá své naděje a obavy. Všichni přítomní slyší a uvědomují si, že končí a přitom současně začíná další etapa života obou a jejich rodičů. Řekne se to nahlas, pak přijdou emoce, slzy, smích, radost. Prožije se to a tím se tyto vztahy právě posunují o level výše. V jiných vztazích - myslím tím přítel / přítelkyně bohužel tyto prvky chybí. A to jen ten důvod, ten smysl, který toto spojení vytváří a proč je nutné si jej vážit a ctít jej. A proto cítím, že to musím ze sebe dostat ven a budu doufat, že to někoho (třeba jen 1 osobu) posune správným směrem, že to bude impuls k rozhodnutí, být s někým celý život spojen, tímto krásným poutem. 
 
 
    Milí návštěvníci/čtenáři, to co na těchto stránkách přečtete, jsou pouze mé subjektivní zkušenosti a je pouze na Vašem rozhodnutí, zda si z toho něco vezmete či nikoliv - zda se tomu třeba jen zasmějete. Což znamená, že rozhodnutí je na Vás a Vy si za něj nesete svoji odpovědnost. Tím, že zde publikuji, nepřebírám v žádném případě odpovědnost za Vás, za Vaše rozhodnutí. Mějte svoji hlavu a rozhodujte se vždy pouze na základě své intuice. Rozhodně se nenechte do něčeho nutit. Moje řádky by Vás měly pouze nasměrovat určitým směrem, ale rozhodnutí je vždy pouze a jen na Vás. Užijte si čtení i Vašeho života!